Spojit krutě návykové taneční rytmy, doplněné o pár líbivých tónů saxofonu, vysoce oduševnělé texty bourající jakékoliv dosavadní představy o kvalitní poezii a image vousatých podivínů, kteří i v mrazivém únoru naběhnou na pódium v šortkách a slunečních brýlích, to chce hodně odvahy, invence a hlavně dostatečně chápající, rozuměj podobně ujeté, publikum.
Česká nezávislá hudební scéna v posledních letech zažívá velmi plodné období. Široce žánrově rozkročená nabízí domácímu publiku pestrou směsici hudebních kapel či projektů, které možná hned nesměřují k tomu, aby bořily žebříčky našich rádií, ale o to více zaujmou náročnějšího posluchače, kterému jde o neotřelost, alternativní přístup či osobitý umělecký výraz. A přitom i mezi takovými kapelami může člověk objevit i ty, které přinášejí jakoby vážně myšlenou hravost a návykové taneční rytmy. Kapela s velmi stylovým názvem Něco Něco, kterou tvoří dvojice Alžběta Trusinová a Tomáš Tkáč jsou lehce nenápadným a přitom velmi poslouchatelným zjevením v českých vodách alternativního popu.
