Již to je pěkných pár let, co jsem se dal s jedním spolužákem z vysoké do řeči a zjistil, že kromě obligátních témat jako je škola, politika, ženy a pivo, máme také společný zájem o hudbu a vše co s ní souvisí.  S oblibou jsme vedli zprvu minuty a poté již hodiny „učené“ debaty na témata jako – oblíbené hudební skupiny, vývoj všelijakých hudebních žánrů od new wave osmdesátých let až po nu metal, a v neposlední řadě jsme vždy zabrousili k samé podstatě hudby, tedy k hudebním nástrojům. 

Později nám již nestačilo pouhé klábosení a začali jsme si posílat „naučné e-maily“. Zprvu krátké, řekněme, že i poněkud odfláknuté, později však již o dost obsáhlejší s množstvím odkazů a audio/video ukázek. Svého kamaráda jsem přitom zásoboval medailony všemožných zásadních i neznámých kapel minulosti i současnosti, posílal jsem mu své dojmy z koncertů a prokládal jsem to až takřka encyklopedickými vhledy do světa klávesových nástrojů či obecně syntezátorů. Veselé období studenta vysoké školy skončilo a nastoupil jsem do práce. Trudná realita života. Ovšem zájem o hudbu se nevytratil. A tak jsem si postupně pořídil pár syntezátorů a podobných hraček, a ve volné chvíli se nořím do světa elektronické hudby, kdy se alespoň pokouším o nějakou tu svou originální tvorbu. Ani učené debaty s kamarádem neutichly, právě naopak.

A tak jsem si jednoho dne řekl, že je vlastně škoda to všechno, co mě zajímá, probírat jen u piva, psát do šuplíku, nebo to nechat někde hnít v e-mailové korespondenci, a že by tak nebylo od věci to „publikovat“ (ha … zní to honosněji, než to ve skutečnosti je, já vím…) třeba na vlastních webových stránkách. S heslem „I kdyby si to přečetl jen jeden člověk“ jsem se tak pomalu rozhoupal k hudebním biftekům. A proč právě tento zvláštní název? Inu, to jsem si jednou dal v řecké restauraci tradiční pokrm – bifteki (mix mletého masa, sýru feta a dalších přísad) a řekl si: „To je tak hloupý název, a přitom by mohl být i celkem výstižný“. A opravdu – tato vskutku semletá směska článků resp. rubrik bude (snad) především do té míry šťavnatá, aby zaujala i toho, kdo je jinak v hudbě (i jídle?) vybíravý nebo spíše usedlý. Nečekejte bezmeznou profesionalitu (hudební bifteki nevaří šéfkuchař), ale leckdy menší a jindy naopak větší výtvory domácího hudebního kuchtíka.