Česká nezávislá hudební scéna v posledních letech zažívá velmi plodné období. Široce žánrově rozkročená nabízí domácímu publiku pestrou směsici hudebních kapel či projektů, které možná hned nesměřují k tomu, aby bořily žebříčky našich rádií, ale o to více zaujmou náročnějšího posluchače, kterému jde o neotřelost, alternativní přístup či osobitý umělecký výraz. A přitom i mezi takovými kapelami může člověk objevit i ty, které přinášejí jakoby vážně myšlenou hravost a návykové taneční rytmy. Kapela s velmi stylovým názvem Něco Něco, kterou tvoří dvojice Alžběta Trusinová a Tomáš Tkáč jsou lehce nenápadným a přitom velmi poslouchatelným zjevením v českých vodách alternativního popu.
Skupina má již za sebou tři desky. Po první desce Začíná (2020), která zní ještě poněkud syrověji s minimalistickou elektronikou a postpunkovými kytarami, a zvukově hutné a tanečně laděné druhé desce Útržky (2021), představili v loňském roce zatím poslední plotnu s trefným názvem Třetí, ve které zužitkovali své dosavadní zkušenosti, určitý hudební posun i nové nápady. Na koncertě v ostravském klubu DOCK, kde nehráli poprvé, tak naservírovali fanouškům průřez dosavadní tvorbou, převážně pak právě z druhé a třetí desky. Kromě již zmíněné zpěvačky Alžběty Trusinové a kytaristy Tomáše Tkáče dotvořil koncertní sestavu ještě neskutečně energický bubeník Václav Švestka. Oproti předchozím letům již z živých nástrojů zmizel synťák, na který zpěvačka občas zahrála nějakou tu ústřední melodickou linku, což je trochu škoda, neboť většinu hudebního doprovodu, kromě úderných živých bicích a návykové basy/kytary v rukou Tomáše Tkáče, obstarává v zásadě pouze notebook. Ale hovoříme o indie skupině a jistý minimalismus zde vůbec nevadí, naopak hned po nástupu na pódium se to celé pořádně rozjelo, což dokazovali nejen hlasití fanoušci, ale také šťastné úsměvy na tvářích kapely. I skladby, které ve studiové verzi nepatří mezi vyložené vypalováky, zněly v koncertním provedení famózně a nebylo člověka, který se nenechal strhnou k tanci a prozpěvování. Starší pecky jako Místo, Mezery, Ráno či Vlny nemohly chybět, stejně jako neméně povedené skladby z posledního alba, zejména Signály, Co vlastně chceš II, Obrysy či třeba Sobecká. Dostalo se i na nejnovější singly Nečekej! a zcela čerstvou novinku Všechno se rozpadá, kterou si pak kapela zahrála ještě jednou v přídavku. Byl to povedený večer, který mne nabil pořádnou dávkou energie.
Ještě bych ale nechtěl zapomenout také na povedenou předkapelu Zapomělsem, což je hudební projekt, za kterým stojí Aleš Macenauer, který z původně jakoby folkově stylizované tvorby přešel plně k elektronickému soundu s přímočarým tanečním beatem a post-punkovou kytarou. Dvojice muzikantů pak během vystoupení ponořila sebe i klub samotný do jakéhosi melancholického a přitom nemálo pulzujícího oparu snění.
