Tichá domácnost. Klid a mír, kočky spí, manželka běhá (a to doslova) někde venku. Ideální čas (a že ho moc nebývá) na očistnou kůru duše i těla. S mírným lechtivým pocitem a jiskrou v levém oku otevírám skřínku a vytahuji na vzduch své poklady, které se postupně, sic velmi pomalu, rozrůstají o další kousky z říše syntetických snů. Rozmotáván klubko kabelů jako hady, připojuji početné napájecí adaptéry sosající drahou elektřinu a jako ve velíně jaderné elektárny postupně zapínám jednotlivé segmenty, které mě uvítají barevným blikáním. Jakmile začnu kroutit knoby a mačkat tlačítka začíná zábava, objevování a nefalšovaná improvizace.
Není hračka jako hračka. Některé totiž vydávají zvuky, a v mém případě to nejsou autíčka ani panenky, ale má pomaloučku se rozrůstající sestava syntezátorů a různých souvisejících periferií, které je sice relativně snadné ovládat (ač to tak na první pohled někdy nevypadá) ale o to více je třeba zapojit mozek (alespoň tu hemisféru, co je odpovědná za umělecké sklony) a oddat se světu bezmezné hudební kreativity. S oblibou jsem začal „sbírat“ syntezátory produktové řady Volca od japonské značky KORG, které mě zaujaly nejen svými kompaktními rozměry (takřka o velikosti VHS kazety) a příznivou cenou, ale především opravdu zajímavými zvukovými možnostmi a parametry, které z krabiček vypadajících jako hračky, dělají opravdové hudební nástroje, ač daná omezení je předurčují (pokud nejsou začleněna do komplexní nástrojové sestavy anebo není k dispozici patřičný hudební software) k tvorbě velmi efektních groove smyček a zvukových koláží. Na snímku můžete vidět jednu z variant mých sestav. Tvoří ji, jak již bylo řečeno, vybrané modely z řady Volca, a to prozatím:
Volca Keys – klasický analagový synťáček s tříhlasou polyfonií a jednoduchým 16stopým sekvencerem (ten mají ostatně všechny Volcy) a delay efektem (se strukturou 3VCO, 1VCF, 1VCA, 1LFO, a 1EG). Šikovná věcička s vřelým a syrovým zvukem, tak skutečně analogovým jak jen to v dané velikosti a ceně jde.
Volca FM – vzhledem i duší odkazuje na legendární digitální syntezátor Yamaha DX7, který v 80. letech změnil svět (nejen) popové hudby a se kterým je i plně kompatibilní. Přináší tedy nezapomenutelné zvukové možnosti FM (tedy frekvenčně modulační) syntézy. Hutné syntetické basy, kovové, zvonivé až neskutečně rezonující zvuky tak znějí dostatečně old school i futuristicky zároveň.
Volca Drum – digitální bicí mašinka s širokými možnostmi nastavení jednotlivých syntetických perkusivních zvuků a jejich vrstev. K tomu tzv. „waveguide“ rezonátor umožnující obligátním „duc, duc“ úderům dát zcela jiné vyznění. Základní kámen při tvorbě té správné groove linky.
Volca Nubass – acid basový analogový syntezátor, s vakuovou elektronkou v oscilátoru a pořádným analogovým filtrem, který umožňuje vytvářet hutné a bohaté, ale též ostré a intenzivně zkreslené basové smyčky, které se svého času uplatnily v žánrech jako acid-house či techno. Moc fajn krabička dávající svým zvukem vzpomenout na legendární Roland TB-303, přitom zcela moderní svými možnostmi.
K propojení výše uvedených mašinek pak používám jednak desetikanálový mixpultík Behringer QX1002USB s vestavěnou efektovou jednotkou Klark Teknik se 100 efekty (jako reverb, delay, chorus, flanger ajn.) a USB rozhraním/zvukovou kartou, díky čemuž lze výstupní signál poslat rovnou do počítače. Set doplnila pro začátek MIDI klaviatura Behringer Swing s 32 mini klávesami, zabudovaným arpegiatorem a jednokanálovým 64stopým sekvencerem, která se ukázala být užitečným pomocníkem při zadávání not (stop) do sekvencerů jednotlivých synťáků, anebo při živém hraní některých synth lead/synth pad linek a akordů. Nesmím zapomenout ani na nezbytný MIDI rozbočovač CME Midi Thru5 WC, který umožňuje rozdělit MIDI signál ze zmiňovaného Behringeru Swing mezi jednotlivé Volcy (celkem lze přes něj napojit a ovládat až 5 MIDI zařízení). V neposlední řadě je před každým hraním (si) „zábavnou“ aktivitou zapojení hromady kabelů, kdy je potřeba propojit synťáky jednak s mixem (přes audio kabely), dále s MIDI rozbočovačem, ale také případně mezi sebou pomocí káblíků určených k synchronizaci signálu. Ještě nějaké ty sluchátka a patřičné napájení v podobně několika adaptérů či USB nabíječek.
A jakže to pak celé hraje? No veskrze dobře. Je pravda, že celkově se ani zdaleka nejedná o nějakou profi sestavu, ale pro mé účely domácích kreativních „hudebních“ výplodů zatím postačí. Zábavy si při troše snahy lze užít dosytosti a to navzdory tomu, že jak jednotlivé synťáky, tak i připojené periferie, mají svá konstrukční omezení s ohledem na jejich vlastní určení i cenovou hladinu ve které se pohybují. Tak například jednoduché 16stopé sekvencery u Volcy jsou zpravidla využitelné zejména při vytváření opakujících se rytmických či melodických smyček (ač je lze v rámci jednoho nástroje i řetězit) a stejně tak Behringer Swing umožňuje využít 64stopého sekvenceru pouze pro jeden MIDI kanál (tedy leze takto na něm nahrát sekvenci pouze pro jeden ze syntezátorů připojených přes MIDI rozbočovač). Popisovaná sestava, tak jak je zapojená, tedy v zásadě neumožňuje komplexní tvorbu skladeb sestávajících se např. z mnoha samostatných, neopakujících se vícestopých sekvencí. Zde by bylo zapotřebí např. pořádného vícekanálového sekvenceru případně využití patřičného nahrávacího softwaru v počítači (zkráceně DAW – Digital Audio Worsktation), který umožňuje poskládat a zmixovat požadovanou hudební nahrávku. Nicméně i přes tato omezení si člověk užije dostatek zábavy. Na youtube či jinde lze ostatně dohledat značné množství videí, které velmi dobře dokládají zvukové možnosti mnou zmiňovaných syntezátorů a obdobných (někdy i minimalistických) sestav. Určitá omezení pak pro některé uživatele nejsou překážkou při tvorbě skutečně zajímavých a velmi poslouchatelných skladeb.
Sám se oddávám vrcholné improvizaci při tvorbě melodických až takřka tanečně laděných groove smyček, kde nezastupitelnou úlohu hraje jakási náhoda spojená s momentálním nápadem. Jindy zase tvořím leckdy uchu neproniknutelné zvukové koláže oscilující někde mezi zdánlivě neposlouchatelným syntetickým distorzovaným kraválem a „hlučným tichem“ v podobě nízkofrekvenčních zvukových vrstev. Občas mé pokusy směřují k dosažení zvuků a prvků typických pro konkretní hudební žánry, ať už se jedná o synthwave, techno, synthpop či darkwave ajn. Nezbývá mi tedy než se dál zdokonalovat v ovládání těch kouzelných krabiček a v případě (častého) nedostatku kreativity více popustit uzdu fantazii. V některých dalších příspěvcích se detailněji zaměřím na jednotlivé modely syntezátorů řady Volca a seznámím vás s jejich možnostmi. A pokud to půjde, tak třeba časem připojím i nějaké ty ukázky vlastních výtvorů…
Ale abyste neřekli, tak na ochutnávku tady máte malý synth-bifteček v podobě mé testovací nahrávky s pracovním názvem „Trianon Groove“. Nečekejte zázraky, je to jen takové repetitivní demo. Pro ukázku zvukových možností výše zmiňovaných synťáků však zatím postačí.