Ostravský klub DOCK se 18. listopadu tohoto roku dostal na hranice svých kapacitních možností. Obligátní nápis „Vyprodáno“ u dveří nepřekvapil, stejně jako mraveniště lidí s napětím očekávající příchod svého idolu. Koncert Ventolina je vždy velkou událostí pro všemožné tancechtivé i zvláštním způsobem intelektuálně založené jedince, kteří se během koncertu pomyslně napojí do jednoho centrálního nervového systému umístěného na pódiu. Ale nepředbíhejme. Večer odstartovalo duo brněnských muzikantů 1flfsoap a to řádně od podlahy, jak se říkávalo za dob našich babiček. Proklamace na stránkách kapely o tom, že chtějí vyhnat z měst zápach electroswingu se skutečně zakládala na pravdě. Syrová a přímočará experimentální směsice všemožných synth pad/lead vrstev v plném souznění s nelítostně údernými živými bicími (jež až s nelidskou přesností obsluhoval patrně nějaký android), to vše proložené rytmickými a špinavými vibracemi elektrické kytary. Publikum se okamžitě naladilo na tu správnou notu a nastavené veskrze rychlé tempo drželo poctivě až do konce, ač někdy koukalo do umělé mlhy, prosvětlené všemi barvami, ze které občas vykoukla hlava jednoho z muzikantů, snad aby bylo zřejmé, že nikam neodešli a že ten nářez, co lidé slyší, není jen z nějaké reprodukce.
Po skutečně dobrém vystoupení se však již všichni nemohli dočkat, až si, již od pohledu veskrze charismatický, David Doubek alias Ventolin ještě naposledy zkontroluje jednak zapojení všech těch zázračných krabiček na stole a také, zda mu mezitím někdo neodcizil jeho oblíbený činel. A pak to začalo. Obrovský jásot menšího davu, který se nahrnul k pódiu tak, že taneční kreace se leckdy musely nutně omezit na lakonické, ale to urputnější, kývání hlavou. Ventolin není žádný DJ s laptopem, k tvorbě hudby přistupuje řekněme s vědeckou erudicí na jedné straně a se sofistikovaným pedagogickým přesahem na straně druhé. Ostatně jeho dnes již letitý, stokrát obehraný a stále nesmírně populární hit „Disco Science“ je jakousi netradiční poslechovou příručkou k pochopení jeho hudby.
Soustavu rozličných, začasté bazarových, syntezátorů, bicích automatů a sekvencerů dokáže Ventolin nejen neskutečně chytlavě rozeznít, ale především doplnit o cool zpěv (pokud se to dá vždy zpěvem nazvat). Minimalistické a snadno zapamatovatelné texty s přidanou hodnotou jeho strojově taneční hudbu polidšťují a strhávají publikum ke služným kardio aktivitám. Ventolin pak nezůstává pozadu a s potem, který mu mohutně stéká z vlasů, vlastními pohybovými kreacemi učí všechny přítomné „mládenc“ i „stařec“ nové taneční prvky. Pochvalu zaslouží i vizuální stránka koncertu, především tedy esteticky vytříbené projekce k jednotlivým skladbám občas připomínající geometrické koláže konstruktivismu a jindy zase osmibitové počítačové hry. A ten již zmiňovaný výchovně-pedagogický prvek? Tak například v písni „Mech“ apeluje zajisté na zklidnění našich hektických životů a při refrénu „Žádný spěch…je tu krásný mech“ jistě každého napadlo vyrazit z města a v souladu s přírodou si na mýtině mezi zurčícím potůčkem a šumícím lesem rozbalit piknik v podobě chleba s paštikou (a k tomu si třeba zahrát na malý analogový synťáček na baterky). Anebo velmi chytlavý MHD song, který Ventolin vytvořil pro Sdružení dopravních podniků ČR, a ve kterém, na podkladě samplů všemožných a notoricky známých zvuků dopravních prostředků, posluchače doslova hypnotizuje s jasným pokynem „Nech doma SUV, jeď radši MHD!“. Těch několik pár jedinců, kteří snad do DOCKu přijeli autem, pak možná přehodnotilo svůj postoj a po koncertě, který skočil v pozdních večerních hodinách, vyrazilo na nejbližší zastávku tramvaje – tedy pokud jim něco jelo. Tak jako tak, odcházeli všichni nadmíru spokojení, zpocení, vytančení a vyzpívaní. Ventolin totiž není jen tak nějaký do škatulky lehce zařaditelný interpret, sám sobě vytvořil vlastní hudební a vizuální svět – ne každý ho docení, ale ti co jej přijmou, jsou jistě v životě šťastnější.
